Roman – Muž, který přežil svůj vlastní konec

Roman – Muž, který přežil svůj vlastní konec

Život na horkém víku

Roman strávil roky na ulici. Po úrazu měl velké potíže s pohybem – nejprve se opíral o berle, později byl odkázán na invalidní vozík. Tato ztráta pohyblivosti mu prakticky zavřela dveře do většiny brněnských nocleháren a denních center, která nejsou bezbariérová.

Jeho „domovem" se stal jeden konkrétní bod v centru Brna – hřející víko nad horkovodním potrubím. Na první pohled to vypadalo jako kanál, ale víc než cokoli jiného to bylo místo, kde se dalo přežít i v mrazech.

„Nechápu, jak to, že vůbec ještě žiju."

Tato slova Roman pronesl při jednom ze zdravotních převozů. A nebyla daleko od pravdy.

Svíčky pro živého

Na jaře 2020 se Romanův stav prudce zhoršil. Záchranka ho odvezla z jeho místa – a rozšířila se zpráva, že zemřel. Lidé, kteří ho znali, začali na jeho víko zapalovat svíčky.

Ale zázrak se stal skutečností. Po měsíci přišla zpráva z nemocnice: Roman žije.

Nacházel se v rehabilitačním centru. Jenže nekomunikoval. Byl apatický, uzavřený. Pracovníci nemocnice se obrátili na nás. Začali jsme ho navštěvovat – a on se pomalu začal vracet zpět. Mluvil. Ptával se: „Co bude dál?"

Cesta do domova

Šance na klasické ubytování v azylovém domě pro něj stále nebyla – bezbariérové možnosti téměř neexistovaly. Jako dočasné řešení se podařilo domluvit pobyt v LDN v Nemocnici Milosrdných bratří. Poprvé po letech měl Roman postel, teplo, střechu.

Rehabilitoval. S chodítkem, s berlemi. Zkoušel znovu chodit. Byl to nový začátek – ale dočasný. LDN není trvalé řešení.

V té době vznikal nový Domov pro osoby se zdravotním postižením Most, zřízený městem Brno. Roman si podal žádost – a byl přijat. Problém byl jen jeden: jeho pobyt v LDN skončil čtrnáct dní před otevřením domova.

Musel se na chvíli vrátit. Na „svůj" kanál. V říjnu to ještě šlo – právě včas, protože byl prvním klientem, který vstoupil do domova Most.

Dnes už žije jinde

Na začátku roku 2023 Roman stále v Domově Most žije. Má přístup k péči, bezpečí, komunitě. Už žádné horké víko. Už žádné přežívání v zimě.

Jeho příběh nám připomíná, jak málo někdy stačí, aby člověk přežil. A jak mnoho znamená, když mu někdo pomůže udělat krok dál.